BALÍČEK   CIGARET

S jedním známým si občas rád posedím u dobrého vína a on mi vypráví zajímavé příběhy ze života. Při jedné příležitosti mi pověděl příhodu ze svého dětství. Stalo se to v neděli večer, když mu bylo šest let a on ještě nemusel do školy, zatímco jeho šestnáctiletá sestra a sedmnáctiletý bratr začínali druhý den nový školní rok. Byl chladný večer, a tak společně seděli u krbu, zatímco maminka připravovala v kuchyni večeři. Měl rád ty pěkné chvíle společného posezení u krbu. Asi proto, že začínal nový školní rok, otec něco vyprávěl sestře a bratrovi. Z jeho vážného výrazu tváře i slov bylo patrné, že to, co povídá, myslí doopravdy. Dnes si z toho rozhovoru pamatuje jen to, že je otec varoval před tím, aby až budou mimo domov na internátě, nikde se po večerech nepotulovali. I když tehdy mnoha věcem nerozuměl, přesto věděl, že otec je má rád a bojí se o ně. Bál se hlavně o své dospívající děti, aby si lehkovážným jednáním nevytvořili nějaký zlozvyk, jehož by se později těžko zbavovali

S úsměvem si vzpomněl na jeho výrok.- „když si vytvoříte špatný návyk, těžko se z  něho dostanete“. Zaujalo ho to slovo návyk a rád by věděl, co znamená. Než se zeptal, pohlédl na okno, kde ležely oblíbené tatínkovy cigarety sparty. Dnes už těžko vysvětlí, proč se tehdy tak náhle zeptal - „tatínku, je kouření také návyk“. Když to řekl, viděl, jak sourozenci div nevypískli smíchem a asi jim to dalo hodně práce si udržet vážnou tvář.  Otec prý po jeho slovech doslova zkoprněl a několik minut se potom vážně díval do jeho nic netušících očí. Nedalo se z nich vyčíst, co si tehdy myslel, určitě se  nezlobil, ale nějak zápasil sám se sebou. Potom se podíval na okno, kde ležely jeho cigarety, pak pohlédl na nás a strnulé ticho prolomil tím, že těžce povstal. Poté šel k oknu, vzal skoro plnou krabičku cigaret a hodil je do krbu, kde během několika sekund shořely. Tatínek se potom podíval na mě a vážně pronesl: „máš pravdu, kouření je škaredý zlozvyk a vytváří návyk“. Od té doby již  nekouřil.

O deset let později, také před začátkem školního roku seděl s otcem u krbu a vyprávěli si o mnoha věcech Tentokrát byli sami, jeho sourozenci už měli své rodiny a žili mimo domov. Možná i on čekal nějaké poučení do života. Tehdy se otec snad poprvé zmínil o tom, co prožíval, když přestal kouřit. Vzpomínal na to kolik ho to stálo úsilí, aby nevzal zpátky to, pro co se rozhodl. Prý každý den toužil po tom aspoň jednu si zapálit a vyfouknout kouř, kterým dělal své oblíbené obláčky. „Jak uvolněně se mi přemýšlelo, když jsem si zapálil a jak stísněně jsem se cítil ty první tři měsíce“, řekl. Když jsem se ho zeptal, co ho přivedlo k tak rychlému rozhodnutí, odpověděl mi, že jsem to byl já. Potom se svěřil s tím, že už dlouho předtím chtěl přestat kouřit, nemohl se však k tomu odhodlat. „Když jsem tehdy pohlédl do tvých bezelstných očí, cítil jsem, že to Bůh mě vybízí k rozhodnutí, protože on často promlouvá skrze maličké. Chtěl jsem také tvým sourozencům dát příklad, že si táta stojí za svým slovem“.

 Když můj známý domluvil, otočil se ke mně a s úsměvem řekl – „a můžeš na takového tátu zapomenout?“