Úvaha na měsíc srpen
1. 8. 2023
Obrácení Edity Steinové
Zamysleme se na chvíli nad obrácením Edity Steinové. Narodila se v roce 1891 v bohaté židovské rodině. Zatímco její matka byla pracovitá a zásadová žena praktikující své náboženství, Edita měla k němu chladný vztah a dokonce tvrdila o sobě, že od patnácti let byla nevěřící. Jako každý z nás dostává od Boha nějaké poslání, které má naplnit, tak Bůh vložil do duše Edity touhu po pravdě. Tato touha nalézt pravdu se pak táhla jako nit po celý její život. Pán Ježíš říká- „Kdo je z pravdy, slyší můj hlas“. Pán si ji pozvolna přitahoval k sobě. Jistě i jeho řízením bylo, že se stala žačkou a později asistentkou profesora Husserla. Ten rozpoznal její povahu a jednou jí řekl něco ze své zkušenosti- že pokud bude hledat doopravdy pravdu, povede jí cesta k Bohu. Ta cesta k Bohu se však neobejde bez kříže. Asi tehdy netušil, jak prorocká slova pronesl.
V roce 1916 poté co obhájila doktorát, vzal ji kamarád do katedrály ve Frankfurtu. Šla si ji prohlédnout jen jako turistka. Když procházela lodí, všimla si, jak jedna prostá žena se modlí před svatostánkem. Edita tehdy ještě nevěděla, co je to svatostánek, cítila však, že je tu svědkem důvěrného rozhovoru. Když žena odcházela, všimla si, že její oči září. Tehdy si poprvé uvědomila, že Pravda není něco, ale Někdo. Tuto Osobu však objevila až o několik let později. Byl to Pán Ježíš, který na ní čekal jako kdysi na samařskou ženu.
Mezi její blízké přátele patřili manželé Reinachovi. Oba byli zapálení křesťané, kteří obětavě pracovali ve své farnosti. Zvláště Adolf, který ač nemocný, se plně nasazoval a byl vždy tam, kde ho bylo třeba. Jednoho dne byl Adolf povolán do války a o vánocích 1917 se Edita dověděla, že padl. Byla to pro ní bolestná ztráta, protože Adolf jí dodával sílu svým optimismem. Edita měla trochu strach ze setkání s Adolfovou ženou Annou. Domnívala se, že se setká se ženou smutkem zdrcenou a netušila, jak najít slova útěchy. Jenže vše vypadalo zcela jinak. Z hloubi Annina smutku vyzařovala zvláštní síla. Ze smrti vystupovala víra ve věčný život. Asi nikdy neviděla Edita Annu tak silnou a tak nesenou Bohem jako právě v této chvíli. Edita tehdy pochopila, že kříž může přinášet požehnání a ne být nástrojem zkázy. Edita brzo na to říká. Právě tehdy jsem se setkala s křížem a božskou silou, kterou z něj čerpají ti, kdo ho přijmou. Poprvé jsem na vlastní oči viděla církev zrozenou z Kristova vykupitelského utrpení v jejím vítězství nad ostnem smrti. A v tu chvíli se má nevěra otřásla v základech. Judaismus ztratil svůj význam a zaplavil mě Kristus. Kristus v tajemství kříže. Edita chtěla být křesťankou, ale k dosažení tohoto cíle, musela učinit nějaké kroky, a to přičlenit se k nějaké církvi. Editu však nic nepřitahovalo ani ke katolické a ani k protestantské církvi. Nevěděla kudy se vydat dál a následující čtyři roky prožila v bolestném hledání. Jak později sama uváděla- válčily spolu hlava srdce. Srdce se stalo katolíkem , ale hlava prožívala zmatek a nechtěla se podřídit srdci.
V té době, když skončila válka, nedostala místo na universitě, a tak se vrátila domů k matce. I když byla bez práce jako „nezávislý učenec“, přesto to nebyl promarněný čas. Tehdy zažila „odpočinek v Bohu“, kdy svůj osud vkládá do Božích rukou. Ten klid jí pomáhal, aby hledala Pravdu a tím Boha. V té době nejistoty měla i zdravotní potíže. Jednoho dne navštívila vdovu Annu a ta jí ukázala nejnovější vydání svaté Terezie z Avily. Edita si knihu půjčila a začala číst. Jedním dechem zhltala všech čtyřicet kapitol. Terezie líčí svůj život, touží následovat Boha, ale nezačíná příliš dobře. Prahne po modlitbě, ale po mnoha milostech se jich z lenosti a nevděku vzdává. Nemilosrdně odhaluje svůj život a nevynechává ani své chyby a nedostatky. Setkává se s Bohem, jenž pro nás tolik trpěl a naváže s ním důvěrné přátelství. Při četbě si Edita vzpomněla na onu prostou ženu z frankfurtské katedrály. Pak přichází vrchol- Kristus se zjevuje Terezii jako Pravda. Edita knihu odložila. V létě svítá brzy ráno a už se první sluneční paprsky prodíraly okenicemi do pokoje. Edita četla celou noc a když dočetla řekla: „Tak tohle je pravda“. V té chvíli také objevila omyl ve svém hledání. Nemůžeme se ptát co je pravda, ale Kdo je pravda. Pravda je osoba, je to Ježíš. Právě tohle Edita dlouho hledala a nenacházela. Teď už Editě nic nebránilo v tom, aby se stala křesťankou.. Nešla si lehnout, ale čekala až otevřou knihkupectví. Koupila si katechismus a katolický misál a začala se připravovat na vstup do církve. Svou přípravu završila 1. 1. 1922.
