Stalo se to před dávnými časy, kdy Bůh vyzval Abraháma, představitele jednoho lidu, aby odešel ze země, v níž žil a šel do země, která se mu měla stát zaslíbenou. Neměl však jen změnit zem, měl se vzdát i svých bohů a rozhodnout se pro Boha, který ho oslovil. Jistě to nebylo snadné rozhodnutí pro staršího člověka, aby takto radikálně změnit svůj život. Rozhodl se tak asi proto, že k němu promluvil živý Bůh. Zatímco až dosud měl své modly, které zobrazovaly jeho tužby a k ničemu ho nevybízely, náhle promluvil Bůh, který od něj žádá radikální řešení. Abrahám se setkal s někým Živým, z jehož jednání poznal, jak je mocný. Zároveň však vycítil, že tento mocný Bůh je i dobrý. Jako životem zkušený muž pochopil, že uvěřit Bohu a nechat se jím vést, bude k dobru jeho lidu a přinese mu budoucnost. Radikálnost Abrahámova rozhodnutí byla v tom, že všechno vsadil jakoby na jednu kartu. Toto buď anebo, toto spolehnutí ho učinilo velikým. Kdyby váhal, přešlapoval na místě, asi by zůstal na místě a sloužil svým bohům, nevstoupil by však do země zaslíbené a nestal se otcem věřících.

  V době, kdy se narodil Kristus v Betlémě, žili daleko odtud muži, kteří hledali pravdu ve hvězdách. Zkoumali jejich pohyb, zákony, kterými se řídili a pokoušeli se z nich poznat, co se stane v přítomném i budoucím věku. Zatímco hvězdy mlčely a oni z jejich pohybů mohli získávat jen částečné poznatky, jednoho dne k nim promluvil živý Bůh, aby jim oznámil, co se stane v příštích letech. Možná i proto, že tak hledali pravdu, jim bylo oznámeno, že se narodil ten, v jehož slovech i činech spočine plnost Boží moudrosti. Zřejmě proto, že to byli opravdoví hledači pravdy, nemohli mlčet a neodpovědět na živé oslovení. Řekli své ano živému Bohu a vydali se na cestu. Protože si přáli poznat, co přinese narození krále pro budoucnost lidí, vzali vzácné dary a vydali se na cestu do země, v níž se král narodil. Aby sem došli, museli projít velkou část cesty pouští a také se setkat s nepřítelem budoucího krále. Když se vydávali na cestu, netušili kolik nebezpečí jim hrozí, Bůh je však chránil, aby došli do cíle a přinesli králi své dary. Snad i proto, že to byli hvězdáři, dostali zvláštní hvězdu, která je přivedla do Betléma. Možná to byla zkouška jejich víry, když spatřili chudé rodiče a normální malé dítě ležet v jeslích. Složili tu vzácné dary, zlato, kadidlo a myrhu a pak se vrátili jinou cestou domů, aby o svém putování podali zprávu.  

  I ty jsi uvěřil, protože k tobě promluvil Bůh. Možná jsi zpočátku váhal, zda je to opravdu Boží volání nebo nějaké šálení smyslů. Jistě to chce čas, abys oddělil zrno od plev, protože se nechceš špatně rozhodnout a vydat se za klamnou bludičkou. Boží hlas poznáš podle toho, že k tobě promluví s mocí a dobrotou. Budeš cítit jeho velikost a zároveň soucit, který s tebou má. Bůh je král s velikým srdcem, který respektuje tvoji svobodu. Uvěřil jsi tomu volání pro jeho sílu a zároveň budoucí zaslíbení, které v sobě skrývá. Cítil jsi, že kdyby ses nerozhodl, hlas budoucího zaslíbení by umlkl a milost jednou daná by se už nevrátila. Také tobě Bůh svěřil hvězdu, která tě provede pouštěmi tvého života. Ve chvílích pochybností, kdy se budeš ptát, bylo to volání pravé, bude tu tvá hvězda, která bude svědkem toho, že Živý k tobě promluvil a hvězda ti má připomínat, že nejdeš za bludičkou. Pouště, jimiž projdeš, nebudou marné, naučí tě vážit si drobných darů a pochopíš, že hodnota života spočívá ve věrnosti v malém. Zatímco v úrodném kraji se jen někdo zastaví u studánky, v poušti voda znamená život a přežití. V pouštích svých pochybností, se naučíš objevovat studánky. Kromě pouští, objeví se ve tvém životě i herodové, nepřátelé, kteří budou pochybovat o tobě i tvém poslání. Možná ti budou předhazovat tvé slabosti i minulost, kterou sebou neseš. Budou tě chtít odvést od další cesty, jež směřuje k cíli. I nepřátelé mají v tvém životě smysl, protože v tobě upevní odhodlání jít dál. Strom přece roste a sílí pod nápory větru. Jednoho dne se naplní zaslíbení a ty dojdeš do svého betléma, abys Bohu předal plody své práce, které se zrodily z tvé zbožnosti i obětí. Tím to však nekončí. V tu chvíli si ty věci nenecháš pro sebe, vrátíš se mezi své a budeš jim vyprávět o své cestě k Betlému.