Syn naimské vdovy. 7,11-17/.

 Hned nato odešel do města, které se nazývalo Naim. S ním šli jeho učedníci veliký zástup lidí. Když se blížili k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Velký zástup z města ji doprovázel. Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: "Neplač!" Přistoupil k márám a dotkl se jich; ti kteří je nesli, se zastavili. Řekl: "Chlapče, pravím ti, vstaň!"  Mrtvý se posadil a začal mluvit; Ježíš ho vrátil jeho matce. Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: "Veliký prorok povstal mezi námi" a "Bůh navštívil svůj lid". A tato zvěst se rozšířila o něm po celém Judsku a po celém okolí.

  1/.Toto evangelium se čte na svátek svaté Moniky, matky učitele církve Augustina. Podobně jako vdova z Naimu ztratila syna, ztratila ho i Monika. Monika měla dva syny a dceru. Ze všech tří dětí měla asi nejradši Augustina, snad i proto, že byl nadaný tak vzácnými Božími dary. Přesto tento milovaný a tak obdarovaný syn, se Bohu i jí vzdálil svým hříšným životem. Víme z jeho životopisu, že měl milenku a žil s ní podobně jako jeho vrstevníci. Z tohoto vztahu se narodil syn Adeodatus, neméně nadaný než Augustin. Monika tušila, že tělo tak otevřené hříchu, nebude schopné nést tak vzácné dary, proto se za svého syna usilovně modlila. Biskup v Tagastě ji ujistil, že nemůže být ztracen syn tolika slzí. I když měla Monika z takového ujištění radost, přesto se věci ubíraly jiným směrem. Když Augustin vystřízlivěl z dosavadního života, vstoupil do sekty manichejců. Jestliže předtím skrze svůj nevázaný byl duchovně nemocný, nyní je již mrtvý. Mani, zakladatel této sekty vytvořil učení, které se skládalo ze slepence myšlenek Krista, Budhy a Zarathustry. Toto své učení vyzdvihoval jako vrchol dokonalosti. Augustin byl možná uchvácen východní mystikou, která vyvěrala z tohoto učení. Východní mystika uchvacuje i mnohé lidi dnešní doby, proto se tak zajímají o budhismus a jezdí do Indie. Monika, která nebyla tak vzdělaná jako její syn, přesto věděla, že Kristus je Pán a nelze na jeho roveň stavět Budhu a Zarathustru. I když cítila, že její syn je duchovně mrtvý, přesto se za něho snad ještě víc modlila. Po smrti svého muže ho sledovala žila v jeho blízkosti. Tak s ním byla, když byl v Římě a později i v Miláně. Byla však zásadová, v době, kdy byl manicheista, si s ním nesedla za stůl, aby mu naznačila, jak jsou si duchovně vzdáleni. V Miláně došlo k obratu, když chodil na kázání biskupa Ambrože. Tento svatý biskup mu postupně umožňoval cestu k návratu. Ten rozhodují obrat nastal, když seděl s matkou a přáteli v zahradě a on uslyšel dětský hlas, melodicky opakující slova: "Vezmi a čti!" Reagoval, jakoby byla výzvou pro něj a otevřel na stole bibli. Zrak mu padl na verše 13. kapitoly Římanům: "Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblecte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadli vášním." (Ř 13,13-14) To byla slova, kterými se Ježíš dotkl mrtvého a řekl:  “chlapče, pravím ti, vstaň”. Ježíš ho vrátil matce, která o něj tolik prosila, ale zároveň si ho ponechal, aby mu sloužil.

……………………………………………………………………………………

 2/.Stalo se to v době, kdy zuřila první světová válka a na obou stranách bylo mnoho mrtvých a raněných. Vojín Josef v té době byl již ženatý a doma ho čekala žena, která měla rodit. Jednoho dne, když právě skončil boj, dostal dopis, kde mu matka napsala, že se stal otcem a narodil se mu syn. Pro Josefa, který byl unavený vším tím, co tu prožil i viděl, to byl jako blesk z nebe, jako slunce, které se vyhoupne zpoza mraků a ozáří krajinu. Pro Josefa bylo narození syna velikým darem a znovu dalo smysl jeho životu. Až dosud se setkával s mrtvými a raněnými a náhle se tu zrodil nový život. Ten nový život mu přinesl naději. Než však mohl vychutnat obsah krásného dopisu, bylo mu připomenuto, že se nachází ve válce a nový boj právě začíná. Jenže to nebylo tak snadné jít zabíjet, když se ho dotkla láska. Josef se nenápadně vytratil a vydal se domů, aby uviděl ženu a syna. Jenže mince měla i druhou stranu, stal se zběhem. Zapomněl na to, že je válka a za zběhnutí je ten nejpřísnější trest. Domů nedošel, na cestě ho chytili a poslali zpět k jednotce. Jejich velitel byl náročný a vyžadoval kázeň. Jednal však spravedlivě a snažil se pochopit jednání těch, kterým velel. Nyní vypadal velmi přísně. Na otázku proč jsi utekl, Josef ukázal veliteli dopis i fotografii synka a pak řekl- „již dlouho jsem neviděl svou ženu, chtěl jsem být s ní a vidět malého“. Velitel si přečetl dopis a pak si dlouho prohlížel foto synka a Josef měl pocit, že mu ukápla slza. Rychle se vzpamatoval a rozhodně řekl- „Teď půjdeš do vězení a pak se o tobě rozhodne. Počítej však s tvrdým trestem, protože jsi svévolně zběhl z boje“. Josef se smutně vrátil do vězení. Další den napsal dopis matce, v němž jí vylíčil svůj útěk i obavy, co s ním bude. Maminka, když si dopis přečetla, pochopila, co mu hrozí a rozhodla se, že pojede za velitelem a poprosí ho o milost pro syna. Tušila, že ho mohou odsoudit k smrti a při té myšlence pocítila velikou úzkost. I když si byla vědoma toho, že jede do nejistoty, přesto věřila, že i ve válce si lidé uchovali soucitné srdce. Proto se po celou cestu modlila za to, aby zvolila ta správná slova a byla vyslyšena.

  Když přijela, byla po dlouhém čekání přijata. Pokorně se snažila veliteli vylíčit, jak vychovávala svého syna, který se nyní stal otcem. Ten jí zamyšleně naslouchal a nic neříkal. Když tu vylila své srdce, ukázala mu také fotku malého. Velitel si ji prohlédl a uznale dodal - „ máte krásného vnuka“. Potom paní vrátil fotku a pověděl také jí svůj příběh. Je tomu již víc než dvacet let, když se nám narodil také chlapec. Měli jsme se ženou z něho velikou radost, ale ta netrvala dlouho. Brzo onemocněl a my jsme dělali, co bylo v našich silách, ale nepodařilo se nám ho zachránit. Jaký to byl smutný pohled na tělíčko, které se tak bránilo nemoci, chtělo žít, ale nevydrželo a ten zápas prohrálo. Našemu synovi bylo dva roky, když jsme stáli u jeho hrobečku a loučili se s ním. Ty dva roky navždy poznamenaly můj život. Kdybych tu zkušenost neměl, nikdy bych nepochopil to, co nyní vy cítíte.

  Velitel dal Josefovi dovolenou z rodinných důvodů a vrátil ho matce a těm nejbližším.