O prázdninách a na dovolené

Dobrý Bože, daroval jsi mi čas prázdnin a dovolené. Dej mi prožít to, co se na dovolené má: dopřát si věci, které si jinak ve všedním životě zakazuji, abych si jednoduše dovolil žít a nemyslel pořád jen na užitek. Dej, ať se s vnitřním klidem pustím do toho, co mám právě před sebou tak, abych si toho dokázal užít všemi smysly. Prázdniny mi nabízejí oslavu života, který jsi  mi dal. V tomto slavení života jsem prost všech povinností, které na mě jinak často tíživě doléhaji. Dej, ať tyto dny dovolené prožiji jako skutečné zotavení, abych z nich dokázal načerpat novou sílu, o kterou jsem poslední dobou přišel, abych se mohl odpočinutý vrátit ke svým běžným povinnostem. Požehnej čas prázdnin, abych v něm mohl prožít právě to, co mě znovu přivede k životu, aby všechna prázdninová setkání přinesla ovoce a abych se dokázal radovat z krásy tvého stvoření.

Před výletem

Milosrdný Bože, dnes jsi nám dopřál společný výlet. Děkujeme ti, že jsme si našli na sebe čas. Děkujeme ti za krásnou přírodu, ze které se dnes budeme moci těšit. A také ti děkujeme za společenství, v němž prožijeme tento den. Požehnej našemu výletu, abychom při něm prožili mnoho krásného, abychom si vděčně dokázali užívat toho, co  nás čeká, a abychom společně zakusili spoustu radosti. Ať je tento výlet svátkem společenství. Požehnej mu, aby propůjčil našim duším křídla a abychom ze společně prožitého času načerpali novou životní sílu.

V přírodě

Všemohoucí věčný Bože, Stvořiteli světa, pobývám uprostřed tvého stvoření, užívám si zeleně tvých luk a klidu lesů. Celá příroda je prosycena tvým Duchem. V živoucnosti přírody vnímám tvůj božský život, který proniká vším, co mám kolem sebe. V přírodě zakouším, jak tento tvůj božský život proniká i do mě a jak mě oživuje. V kráse krajiny vidím tvou krásu, v něze květin hledím na tvou něhu, v pokoji tvých mírných pahorků vnímá tvůj božský pokoj a laskavost. Děkuji ti za dar přírody. Uprostřed ní nalézám osvěžení. V ní se setkávám s vlastní vitalitou. Uvědomuji si, jak do mě prostřednictvím květin a stromů proudí tvá láska a ja mě naplňuje. Děkuji ti za to skrze Ježíše Krista,  neboť skrze něho jsi stvořil všechno, co je.

Na pěší tůře

Bože, vypravil jsem se na pěší túru. Právě vyrážím. Raduji se z chůze. Pozoruji při ní vše, co je cestou k vidění. Krajina mi ukazuje stále novou tvář. Naslouchám zvukům kolem sebe: ptačímu zpěvu, šumění větru či bublání potůčku. Tyto zvuky nejsou hlukem, ale uklidňují mě. Vdechuji vůni stromů a vůni krajiny. Nedokážu říci, z čeho všeho se skládá. Vždyť každá krajina má vlastní vůni. Také každé počasí voní různě. Krajina zalitá slunečním jasem voní jinak než za deště nebo po osvěžující přeháňce. Děkuji ti, že mohu putovat po tvém světě a že mě na každém kroku obklopuješ svou krásou a životem. A tak jdu a raduji se z tvé přítomnosti.

Při jízdě

Milosrdný a dobrý Bože, projíždím volnou krajinou. Před sebou mám cíl své cesty. Zatím však se chci těšit pohledem na krajinu, kterou mě vede má cesta. Ochraňuj mě na cestě, abych byl pozorným řidičem, vnímavě sledoval provoz kolem sebe a abych bezpečně dojel na místo. Ale dej ať mám potěšení z jízdy, ať není příliš vyčerpávající, ale ať mi umožní prožívat tvou krásu a velikost. Hledím do volné krajiny, na hory a na lesy, na neustále se měnící barvy, na slunce, které koupe krajinu v mírném světle. Děkuji ti, žes nám daroval tak překrásný svět. Nechci se dostat za každou cenu co nejdříve k cíli své cesty, nýbrž chci vnímat svět, kterým projíždím, tak abych všude dokázal prožívat tvou spásnou a uzdravující blízkost.

Na pouti

Dobrotivý Bože, požehnej mému putování. Jsem na cestě k poutnímu místu, kde se modlilo už mnoho lidí, kteří tu z  modlitby čerpali posilu, útěchu a uzdravení. Beru s sebou všechny své záležitosti a starosti. Rozhodl jsem se jít na tuto pouť, abych se modlil za sebe i za všechny, ktěří mi leží  na srdci. Už sama cesta je obrazem mého života. Vyrazil jsem z domova a teď putuji. Po celý život jsem na cestě, pořád putuji. Na své pouti procházím proměnou. Nemohu  zůstat stát u toho, čeho jsem dosáhl. Chci se víc a víc proměňovat tak, aby mnou stále prostupoval tvůj Duch. Putuji k cíli, k tobě. Ty sám jsi cílem mého putování. Tato pouť je obrazem pozemského putování, jehož cíl je ve tvém věčném příbytku, který  jsi připravil. Buď se mnou při mém putování. Dej se mi novým způsobem poznat na poutním místě, k němuž putuji. Dej mi zakusit svou blízkost.Daruj mi důvěru, že za tebou mohu přicházet se vším, co se mne dotýká, že slyšíš a vyslýcháš mé prosby a že mě zahrnuješ láskou.

(Čerpáno z knihy Moje modlitební kniha, Anselm Grün, Karmelitánské nakladatelství)