Krize lamp       

Max Kašparů, řecko-katolický kněz a psychiatr                  

   Každá doba musí řešit stále nové a pro ni specifické problémy. Ty jsou vyslovovány a spojovány s pojmy, které vyjadřují buď obsah, nebo řešení jednotlivých problémů. V současné době je na evropském kontinentu v této souvislosti snad nejčastěji frekventovaným slovem krize. Krize ekonomická, ekologická, politická, bytová, hodnotová, energetická, potravinová… Vzdálen konspirativním teoriím o světovládě zednářských lóží, tajuplných Bilderbergů a mimozemských civilizací, které řídí celý svět a jsou prapříčinou navozených problémů, dovolím si vyslovit myšlenku, že prapříčinou všech krizí je krize lamp. Anglický spisovatel G. K. Chesterton píše v jedné své povídce o městském zastupitelstvu, které se rozhodlo zbourat na náměstí stojící lampu plynového osvětlení. Jeden z radních byl majitelem sběrných surovin a potřeboval z oné lampy železo, druhý byl členem elektrárenské společnosti a chtěl převést osvětlení na elektrický proud, třetí byl alkoholik a potřeboval měděné trubky na pálení slivovice… Starosta váhal. Povolal na schůzi zastupitelstva jistého řeholníka a chtěl slyšet jeho názor. Ten nehovořil ani o železe, mědi nebo elektřině, ale o smyslu a filozofii světla. Sbor radních byl jeho vystoupením silně pobouřen. Filozoficko-teologické argumenty odmítl a pozdě večer lampu zboural. Vzniklá tma vyvolala chaos, zmatek, dezorientaci a násilí v celé obci. Osobně se domnívám, že za několik posledních desetiletí bouráme a zhasínáme na našem kontinentu – a v naší vlasti zvláště – jeden světlonosný kandelábr za druhým.

Zhášíme lampy zdravého rozumu.        

V zemi, kde má každý druhý občan maturitu a každý třetí nějaké to vysokoškolské vzdělání, věří se nepokrytě na mayský konec světa, průchod naší planety galaktickým pásmem bez energie, léčebnou sílu kdejakého kamene. Pomocí channelingu se můžeme spojit se světelnými bytostmi, kosmickými průvodci, archetypálním božstvem, můžeme proniknout do absolutní reality a prapodstaty vlastního vědomí. Nůžky, ve vztahu iracionality k logickému uvažování, se začínají doširoka rozevírat a „para“ nebo „pseudo“ dostává v lidských hlavách zelenou.

Zhášíme lampy zdravé tradice.

  Chlubíme se tím, za co bychom se měli stydět, a stydíme se pomalu za to, čím bychom se měli chlubit. Morální skandály jsou třpytivými ozdobami našich politických, pěveckých a sportovních celebrit, kterým nemizí cynický škleb ani ve chvíli, když jsou usvědčeni z takzvaných nepravostí. Takzvaných, protože co je a není nepravost, už dneska nikdo neví. Nezadatelná lidská práva a nezcizitelné, zdivočelé a ze řetězu odvázané občanské svobody je zakazují rozlišovat. Žijeme v zemi, kde nic není hanba.
 

Zhášíme lampy zdravé víry.

  V zemi, která je hodnocena jako jedna z nejateističtějších, se na jedné straně sice vyprazdňují křesťanské chrámy, ale jako houby po dešti rostou svatyně kartářek, vědem, vykladačů snů, horoskopů a převtělovačů do minulých životů. Samozvaní šamani, učitelé tantry a tachyonový poradci nahradili kněze, psychology a lékaře... K tomu ovšem není potřeba ateismu, ale hodně silné nekřesťanské víry!

Zhášíme lampy zdravých mezilidských vztahů.

  Na jedné straně se rozpadají existující rodiny, na druhé straně se nové skoro netvoří. Pravdu měl německý filozof Martin Heidegger, který řekl, že moderní doba překonala všechny vzdálenosti, ale nevytvořila žádnou blízkost. Každé Vánoce jsou toho důkazem. Rok co rok stoupá počet restauračních zařízení otevřených o Štědrém večeru. Vánoce už nejsou svátkem rodiny, která sedí u společného stolu. Jedna mladá klientka mi sdělila, že byla na Štědrý večer v hospodě, protože matka žije s protivným partnerem a otec žije s hysterickou přítelkyní. V hospodě, mezi zfetovanými toxikomany, jí bylo onen večer nejlíp. Možná bychom se v ekonomických ukazatelích obešli bez statisticky vyššího procenta železa nebo mědi na hlavu, ale bez světla v ní to asi nepůjde.