Jezuita a františkán kouří dýmku.

  Jezuita a františkán jedou ve vlaku a oba kouří dýmku. Když se přiblíží čas k modlitbě breviáře, františkán vyklepe dýmku , vezme si breviář a začne se modlit.  Jezuita si také vezme breviář a začne se modlit, ale dýmku si klidně nechá v ústech a v kouření pokračuje. Františkán to zpozoruje a řekne mu poněkud pohoršeně.

  Bratře, vidím, že i při modlitbě pokračujete v kouření, to mi nepřipadá správné. Ptal jsem se svého představeného, jestli je dovoleno při modlitbě kouřit a on mi jasně řekl, že ne“.

  „Aha“, odpoví jezuita a vyfoukne kouř. „Já jsem svému představenému položil podobnou otázku, ale zeptal jsem se opačně, jestli se při kouření můžu modlit. A on mi řekl, že modlit se samozřejmě můžeme za všech okolností.“

Papež Lev XIII.

  Když papež slavil své devadesáté narozeniny, nesli ho davem na papežském křesle. Dvě Římanky na něj volaly:“Ať se dožijete sta let, Svatý otče“. Papež se otočil a zavolal na ně: „Mé dcery, proč takto omezovat Boží Prozřetelnost?“

  Papežovi bylo už dvaadevadesát let, když se s ním přišel rozloučit jeden americký kardinál, který odjížděl na rok z Říma. Při rozloučení papežovi neprozřetelně řekl.  „Na tomto světě se již asi neuvidíme, proto sbohem Vaše Svatosti“ Papež mu na to starostlivě odpověděl: „Excelence, to jste tak vážně nemocen?“

  V době, kdy papežovi bylo již víc než devadesát let, oznámili mu, že by si s ním přál mluvit jeden téměř stoletý muž. Papež s návštěvou tohoto starce souhlasil. Když stařeček k Svatému otci přišel, padl na kolena a zvolal. „Teď jsem opravdu šťastný. Pius IX mě přijal k audienci jen několik dní před svou smrtí a teď se setkávám i s vámi Svatý otče“. Lev XIII mu s úsměvem odpověděl- „Kdybych věděl, že jste pro papeže tak nebezpečný, byl bych s vaší audiencí ještě několik let počkal“.

Svatý Ludvík.

  Jeden dvořan se zeptal Ludvíka IX /1214-1270/ -„Pane, proč se vždy podepisujete Ludvík z Poisy?“ „Protože si víc vážím kaple, kde jsem byl pokřtěn, než katedrály v Remeši, kde jsem byl korunován“.

Finanční problémy.

  V jisté farnosti měl jeden farník dlouhotrvající finanční problémy, a tak si půjčoval peníze z košíku na dary určené na opravu kaple Panny Marie. Tento košík, do něhož návštěvníci kostela dávali peníze, byl položen u nohou sochy Panny Marie. Tento farník, kdykoliv si bral z košíku peníze, říkával Panně Marii: „Příští týden ti to už opravdu vrátím!“

  Příští týden si ale místo vrácení starého dluhu vzal další peníze a znovu sliboval, že je příští týden vrátí.

  Místní kněz si podivného chování tohoto farníka všiml, a tak se jednou schoval za sochu Pána Ježíše a pozoroval, co se bude dít. Po chvíli skutečně farník, na něhož čekal přišel a směrem k soše Panny Marie tiše řekl: „Tentokrát ti ty peníze opravdu vrátím příští týden. Dovol mi, abych si dnes ještě trochu peněz vzal“.

  Kněz schovaný za Ježíšovou sochou nahlas řekl: „Ne, tentokrát si nic nesmíš brát! Nejdřív vrať všechno, co sis už půjčil“.

  Farník však sáhl do košíku a směrem k soše Pána Ježíše pověděl:  „Já přece nemluvím s tebou Ježíši, ale s tvou matkou!“

E-mail.

  Manželé žijící v Paříži chtějí oslavit výročí své svatby dole u moře na jihu Francie a objednají si od čtvrtka do neděle pokoj ve stejném hotelu, kde před dvaceti lety strávili svatební cestu. Manželka však na poslední chvíli nedostala v zaměstnání  na čtvrtek volno, proto se rozhodli, že manžel pojede ten den sám a jeho žena za ním přiletí v pátek letadlem.

  Manžel se tedy ve čtvrtek večer ubytoval v hotelovém pokoji a z tamější internetové kavárny posla manželce e-mail. Při psaní adresy však bohužel udělal chybu, a tak se stalo, že zpráva nedošla jeho manželce, ale zcela jiné ženě.

  Téhož večera se v jiném francouzském městě vrací nešťastná žena z pohřbu svého muže, který zemřel na infarkt. Když přijde domů, pustí si počítač , aby si přečetla kondolence, které jí její známí poslali. Hned při čtení první zprávy však omdlí. Její syn přijde do pokoje a najde ji v bezvědomí. Snaží se jí pomoct, ale pak si na obrazovce počítače všimne zprávy, kterou si jeho matka otevřela.

  „Má milovaná ženo, dostal jsem se sem celkem dobře. Jsi jistě překvapena, že ode mě dostáváš tuto zprávu teď a tímto způsobem. Ale mají tady internet , a tak jsem si řekl, že tě překvapím. Ověřil jsem, že je vše nachystáno na pátek, kdy mě sem máš následovat. Doufám, že jsi připravena a že se ti bude cestovat stejně hladce jako mně. Nedočkavě tě očekává tvůj manžel.

  PS: Ne musíš si brát mnoho oblečení, tady dole je pekelné horko.

Dvě moudrosti otců pouště.

 Pán nám dal dvě uši a jen jedna ústa proto, abychom neříkali víc než polovinu toho, co zaslechneme.

 Ošklivost má oproti kráse velkou výhodu: trvá.