Slávou člověka je Bůh; Bůh pak ukazuje svou činnost a veškerou svou moudrost a sílu člověku.

Jako lékař se osvědčuje na nemocných, tak i Bůh se projevuje na lidech. Proto také říká Pavel: Bůh dopustil, že všichni upadli do nevěry, aby všem prokázal milosrdenství. Je to míněno vzhledem k člověku, který se provinil neposlušností vůči Bohu a ztratil nesmrtelnost, potom byl omilostněn a prostřednictvím Božího Syna se mu potom dostalo adoptivního synovství.

Tento člověk, bude-li bez nadutosti a vychloubání za pravou slávu považovat to, co bylo stvořeno, i toho, kdo to stvořil, totiž ze všech nejmocnějšího Boha, jenž všem poskytl to, že jsou, a setrvá-li v jeho lásce, poddanosti a ve vzdávání díků, obdrží od Boha ještě větší slávu a jeho sláva stále poroste, až se stane podobným tomu, jenž za něj zemřel.

Ten vzal na sebe tělo, jako mají hříšní lidé, aby tak zavrhl hřích a jako už zavřený ho odstranil z těla. Pobízel člověka, aby se mu připodobnil, učinil ho napodobitelem Boha, svěřil mu  Otcovy zásady vedoucí k patření na Boha a obdařil ho schopností důvěrně poznávat Otce. On, Boží Slovo, přebýval v člověku a stal se Synem člověka, aby podle Otcova přání navykl člověka přijímat Boha a Boha přebývat v člověku.

Proto jako znamení naší spásy dal sám Pán toho, který je narozený z Panny, Emanuel (to je „Bůh s námi“). Neboť Bůh sám přinesl lidem spásu, poněvadž sami ze sebe možnost spásy neměli. Proto Pavel, když mluví o slabosti člověka, říká: Jsem si vědom, že v mém těle dobro nesídlí. Tím naznačil, že dobrodiní naší spásy nepochází z nás, nýbrž z Boha. A dále říká: Já nešťastný člověk, kdo mě vysvobodí od těla, propadlého této smrti. Nato uvádí vysvoboditele: milost Ježíše Krista, našeho Pána.

V tomto smyslu praví také Izaiáš: Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás. To proto, že nikoli vlastními silami, nýbrž Božím přispěním jsme měli být spaseni.

                                                                                                              
Z traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého Ireneje, biskupa