Podobenství o koukolu. Mt.13, 24-30/.

Předložil jim jiné podobenství: "S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. Když vyrostlo stéblo a nasadilo klas, tu ukázal se i plevel. Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: `Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal ten plevel?´ On jim odpověděl: `To udělal nepřítel.´ Sluhové mu řeknou: `Máme jít a plevel vytrhat?´ On však odpoví: `Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici.

 Bůh si vyvolil jeden izraelský národ, aby si ho vedl, zjevoval mu svou vůli a on ji pak vykonával. Byl to lid zvláštní svojí vírou v jediného Boha i tím, že se snažil jednat spravedlivě. Přece však vidíme, jak v životě mnohých z nich rostlo dobré semeno vedle toho zlého. Jákob byl nositelem zaslíbení a přece prospěchářský svého bratra ošidil. O to, aby byl nositelem zaslíbení, musel zápasit u potoka Jábok a jak víme, zápasil knížecky. Jákob měl dvanáct synů, z nichž nejradši měl Josefa, kterého vyvyšoval a dával za vzor ostatním bratrům. Tito bratři ho ze žárlivosti prodali do egyptského otroctví a dopustili se těžkého zločinu. To spáchali ti, kteří měli být příkladem okolním pohanům. Josef si v egyptském otroctví prošel snad největším ponížením jakým si člověk může projít a přece bratrům odpustil. Mojžíš, kterého si Bůh vyvolil, zabil ve vzteku Egypťana. Byl však mužem pokorným, který v těžkých chvílích neopouštěl svůj lid a přimlouval se za něj, aby ho Hospodin neopouštěl. Ještě bych uvedl Davida. Jeho odvaha i víra pomohla národu, že se znovu vzchopil proti nepřátelům. David se zachoval i čestně vůči králi, který mu ze žárlivosti usiloval o život. I V duši Davidově vyrostl vedle boží setby i koukol. V době, kdy porazil nepřátele, kdy upevnil říši, kdy byl neotřesitelně mocný, zhřešil. Poslal na smrt svého přítele a vzal si jeho ženu a učinil to, co bylo zlé v očích Hospodinových. Byla to pokora, která mu pomohla, aby rozpoznal svůj hřích a pak přiznání si své viny z něho učinilo Božího přítele  

Kdysi jsem dostal zajímavý mail. Žena chodila denně do zahrady zalévat květiny s dvěma konvemi, aby toho více stihla. I když obě konve byly stejné, přece mezi nimi byl rozdíl. Z jedné z nich trochu unikala voda a přece žena obě konve využívala. Jednoho dne se ta nakřáplá konev ženě omlouvala za to, že má s ní takovou trpělivost, když ztratí tolik vody. Žena se usmála a řekla – všimla sis, že tě beru vždy jednou rukou, abys mohla zalévat květiny, které jsem na té straně zasela, zatímco na druhé straně nejsou. Kdybys byla tak perfektní jako ta druhá konev, nemohla bych tady po té straně mít květiny. 

Do Augustinova života Bůh vložil nezměrné bohatství, viděl v něm budoucího učitele církve. Přesto se tu objevila i zlá setba. Augustin žil v době hlubokého morálního úpadku. Křesťanství tu již žilo svobodně, přesto ještě nezapustilo hluboké kořeny, zatímco umírající pohanství tu zanechalo především uvolněné mravy. Do této sítě se lapilo i mnoho sebejistých mladíků a Augustina nevyjímaje. On potom svůj zápas se zlou setbou popisuje ve svém Vyznání. I ta zlá setba měla pro jeho život význam. Když čteme jeho Vyznání, cítíme z něho pokoru, s jakou toto dílo psal. 

Bůh nás stvořil k obrazu svému a zasel do naší duše vzácná semena. Svěřil nám nějaké poslání a k tomu nás vybavil dary. Během života, mnohdy už v mládí, někdo jiný zaseje do naší duše zlou setbu. Je to často špatný příklad, s nímž se setkáváme a ten pak přinese své ovoce. Někdy  je to i bolest, kterou si neseme ze své rodiny nebo po předcích a může se stát celoživotním křížem. Důležité je, abychom rozpoznali zrno od plevele, dobré od zlého. Když máme pokoru, potom i bolest přinese naději.

Podobenství o koukolu. Mt.13, 24-30/.

Podobenství o perle. Mt. 13,45-4

Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu jde, prodá všecko, co má a koupí ji.

  V tomto krátkém podobenství je zmiňován obchodník, který jednoho dne objeví perlu, jejíž velikou cenu tuší a rád by ji získal. Je tu důležitá touha ji mít a pak rozhodnutí koupit ji. Neodradí ho ani vysoká cena, kterou musí zaplatit. Proto prodá všechno, co má, aby si ji koupil      

  Edit Steinová vystudovala filozofii u profesora Husserla, který o ní mluvil jako o svojí  milované žačce. Později přednášela na univerzitě, kde se stala docentkou. Ve filozofii, která obohatila její život, našla vzácnou perlu. Když se Hitler chopil moci, uzákonil v Německu takovou nenávist k Židům, která snad do té doby neměla obdoby. Edita na to hledala odpověď, kterou nenacházela u filozofů. Cítila, že odpověď jí může dát Pán Ježíš, který přišel na odpuštění hříchů. Proto jednoho dne otevřela Nový zákon a v něm objevila Ježíše. On ji naučil, že má milovat i své nepřátele. Z Ježíšova pohledu pak viděla Němce jako národ svedený a modlila se za jeho obrácení. Jestliže ve filozofii dostala perlu, v Kristu, který ji naučil neodplácet zlým za zlé a milovat své nepřátele, objevila drahocennou perlu. Pro Krista se vzdala světské kariéry a odešla do ticha kláštera. To, že objevila Ježíše a uvěřila v něho, považovala za tu nejvzácnější perlu. Zatímco filosofie obohatila její život, Kristus, v něhož věřila jako ve svého Spasitele, ji přenesl zlou dobou do věčnosti.

  Perla mi připomíná také ctnost, pro níž se rozhodneme. Kvůli ní se opět vzdáváme něčeho, co je také dobré, pro něco většího v Božích očích. Vzpomeňme na Anežku Přemyslovnu, která měla několik nabídek ke svatbě a přece je odmítla. Manželství bylo jistě vzácnou perlou, kdy mohla působit na svého muže, chod země i vychovat děti. Toho se vzdala, když se dověděla o svatém Františkovi, jehož vnímala jako veliký Boží dar pro svoji dobu. V následování Františka i Kláry přijala tu nevzácnější perlu, kterou jí Bůh nabídl. V následování chudého Ježíše viděla vzácnější perlu než život v paláci.