Šaty dělají člověka - Existují věci, které hýbou světem. Peníze, kariéra, úspěch…

Středem pozornosti je také starost, co si na sebe obléct. Na oblečení hodně záleží, vždyť kdo by nechtěl dobře vypadat? A navíc oblečení je mocné, protože mění naši postavu. Sami dobře víte, co udělat, když nejste spokojeni se svými křivkami, když chcete na sebe upoutat pozornost druhého. Přiznejme si, že někdy to moc nedopadne, mnozí se za námi otočí, ale jaký k tomu mají důvod? Oblečení souvisí i s úctou k člověku. Všichni bychom se měli snažit, abychom byli přijatelní pro druhé i svým oblečením. A ještě něco: Touhou všech je v oblečení nejen dobře vypadat, ale i dobře se cítit. Cestou k tomu je například oblečení šité na míru a pro mnohé i oblečení značkové. Má se za to, že značkové je kvalitnější, příjemně se nosí a víc vydrží… Když je člověk pokřtěný, zaznívají v plné pravdivosti slova: „Oblékl jsi na sebe Krista. Bílé roucho ať je znamením této důstojnosti. Rodiče a přátelé ať tě povzbuzují svědectvím slova i života, abys tuto důstojnost uchoval neporušenou na věky.“ (křestní obřady) Oblékl jsi na sebe Krista. To je to nejkvalitnější, co může člověk obléci. To je pravá značka, která se nosí nebo chce nosit. Ať již v provedení s názvem „pokoj v duši“, „láska“, „štěstí a radost“, „perspektiva života“ nebo „život věčný“. Za tuto značku se platí mnohonásobně víc než za běžně dostupná oblečení s podobnými lákavými názvy, ale z jiné nabídky. Velkou část za naše oblečení zaplatil ten, který byl na kříži bez šatů. Ten také prohlásil: „Kdo chce za mnou přijít, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě.“ Mnozí lidé (myslím na lidi pokřtěné) byli značkově oblečeni. Přesto zůstává otázkou: Proč dnes řada lidí, i když získali kvalitu života u Ježíše a s Ježíšem, nakupují spíše ve výprodeji u duchovních „stánkařů“? Chceme-li chodit oblečeni „v Krista“ - a on je bezesporu „světovou značkou“, pak i my musíme něco zaplatit. Jsme schopni mnoho obětovat, jestliže dojdeme k přesvědčení, že Kristus, tato „světová značka“, se dobře nosí - když zakusíme, co to je život v Kristu. V čem chodíme? Na počátku života jsme byli oblečeni v Krista, pak často střídáme oblečení Boží s oblečením světa, nebo dokonce i ďábla. Do čeho se obléká svět? Je to marnivost, bezmyšlenkovitě přijímaný názor druhých, lakomství, spěch, sobectví, pýcha, hněv, život v mravní špíně, konzumní styl, kariéra… Toto oblečení často pochází z „krejčovské dílny ďábla“. V Boží krejčovské dílně nacházíme oblečení s jiným názvem. Jsou to: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání (Gal 5,22–23). A nezapomeňme! Mrtvola, ta nepřemýšlí o oblékání, té je to jedno, do čeho ji oblečou! Pokud je ti jedno, do čeho jsi duchovně oblečen, tak co to o tobě, o tvém duchovním životě napovídá? Co to naznačuje? Než půjdeš ven, teple se oblékni! Tuto větu je často slyšet z úst rodičů, když přijde zima. čím je zima větší, tím oblékáme víc vrstev oděvů. Důvod je prostý; abychom uchovali vlastní tělesné teplo, které vytváří pumpující srdce, dýchající plíce, proudící krev. čím náročnější je vnější prostředí, do kterého se vydáváme, tím víc záleží na dobrém oblečení. A prostředí, ve kterém se jako křesťané máme dnes pohybovat, je opravdu velmi náročné! O to víc záleží na tom, abychom „byli opravdu dobře oblečeni“ - značkově, v Krista. Jinak neobstojíme. Za polární kruh se také nemůže člověk vydat jen v děravých teplácích… Může se nám stát, že vztah ke Kristu, láska ke druhým lidem, rozhodnutí konat dobré věci chladnou. Proti tomuto ochladnutí životně důležitých postojů je možné jen jedno: „oblékni na sebe víc Krista“. Jinak řečeno: tvůj život ať je víc naplněn modlitbou, četbou evangelia, které uvádíš ve skutek, přijímáním svátostí. Významné místo má svátost smíření, která vrací naší duši původní krásu a oživuje „původní barvy“ křesťanského života. časté přijímání, eucharistie, nás sjednocuje s Kristem a uschopňuje žít stejný styl života, stejné zásady, postoje, vztahy, jako žil Kristus. Nikdy nemáme zapomenout na to, že při svátosti křtu jsme byli nejen oblečeni v Krista, ale také přihlášeni k trvalému pobytu v nebi. A to je něco velkého, co nám rodiče svým rozhodnutím nechat nás pokřtít zprostředkovali. Teď už ale záleží na nás…     

  (P. Josef Havelka pro časopis „Milujte se!“)