Ze starobylé homilie na Velkou a svatou sobotu

     Co se to děje? Na zemi je dnes veliké ticho. Veliké ticho a samota. Veliké ticho, protože Král spí. Země se zděsila a zmlkla, protože vtělený Bůh usnul a vyburcoval ty, kteří od věků spali. Vtělený Bůh zemřel a otřásl říší mrtvých.
     Jistě jde hledat praotce lidstva jako ztracenou ovci. Jistě chce navštívit ty, kdo se nacházejí v naprostých temnotách a ve stínu smrti; jistě přichází vysvobodit z bolestí uvězněného Adama spolu s uvězněnou Evou, jako Bůh i Evin syn.
     Pán k nim vešel vyzbrojen vítězným křížem. Jakmile ho praotec Adam uviděl, v úžasu se bil v prsa a na všechny volal: »Můj Pán ať je se všemi!« A Kristus Adamovi odpovídá: »I s tebou.« Chápe ho za ruku a burcuje ho slovy:
»Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.
     Já jsem tvůj Bůh a pro tebe jsem se stal tvým synem; pro tebe a pro ty, kteří se mají z tebe narodit nyní říkám a s veškerou mocí poroučím těm, kdo byli v poutech: Vyjděte ven. A těm, kdo byli v temnotě: Mějte světlo. A spícím: Vstaňte.
     Přikazuji ti: Probuď se, spáči, přece jsem tě neučinil proto, abys prodléval spoutaný v podsvětí. Vstaň z mrtvých, neboť já jsem život těch, kdo zemřeli. Vstaň, dílo mých rukou, vstaň můj obraze učiněný k mé podobě. Vstaň a vyjděme odtud. Neboť tys ve mně a já v tobě, jsme přece jedna nedílná osoba.
     Pro tebe jsem se stal já, tvůj Bůh, tvým synem. Pro tebe jsem já, Pán, přijal tvou podobu služebníka. Pro tebe jsem já, který jsem na nebi, přišel na zem a do podsvětí. Pro tebe, člověče, jsem byl jako člověk, bez pomoci, odložený mezi mrtvé. Pro tebe, který jsi vyšel ze zahrady, jsem byl ze zahrady vydán Židům a v zahradě ukřižován.
     Pohleď na můj poplivaný obličej, to jsem snesl pro tebe, abych v tobě obnovil dřívější dech. Pohleď na mé zpolíčkované tváře; to jsem snesl, abych tvou porušenou podobu obnovil opět k svému obrazu.
     Pohleď na má zbičovaná záda; to jsem snesl, abych odstranil břemeno hříchů tížící tvá ramena. Pohleď na mé ruce šťastně přibité ke kmeni kříže; to pro tebe, jenžs kdysi nešťastně vztáhl svou ruku ke kmeni v ráji.
     Usnul jsem na kříži a kopí proklálo můj bok. To pro tebe, který jsi usnul v ráji a nechal vyvést ze svého boku Evu. Můj bok vyléčil ránu ve tvém boku. Můj spánek tě vyvede ze spánku podsvětí. Mé kopí zadrželo kopí namířené proti tobě.
     Vstaň, vyjděme odtud! Nepřítel tě vyvedl z rajské země; já už tě neusadím do ráje, ale na nebeský trůn. On tě zahnal od stromu života, který byl předobrazem; avšak já jsem sám život, a hle, jsem s tebou spojen. Určil jsem cheruby, aby tě opatrovali jako služebníci a přikazuji jim, aby tě měli v takové úctě, jaká přináleží Bohu.
     Trůn s cheruby je uchystán, nosiči jsou pohotově a připraveni, svatební komnata je vystrojena a jídla přichystána. Věčné stánky a příbytky jsou vyzdobeny, poklady věčných statků otevřeny a nebeské království je připraveno už od věků.

   Z jeruzalémských katechezí pro nově pokřtěné.                             

     Byli jste přivedeni ke svaté koupeli, kde se uděluje božský křest, jako byl Kristus přenesen od kříže k připravenému hrobu.
     A každému z vás byla položena otázka, zda věří ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého. Složili jste spasitelné vyznání víry a třikrát jste byli ponořeni do vody a opět jste se vynořili. Tím jste obrazně a symbolicky naznačili Kristův třídenní pobyt v hrobě.
     Náš Spasitel dlel v útrobách země tři dny a tři noci; a tak jste i vy napodobili v prvním vynoření první den, který strávil Kristus v zemi, a ponořením noc. Neboť jako v noci už člověk nevidí, ale ve dne se pohybuje ve světle, tak jste při ponoření neviděli nic jako v noci a při vynoření jste se ocitli jako ve dne. V témže okamžiku jste zemřeli a zároveň se narodili. Ona spasitelná voda se pro vás stala hrobem i mateřským lůnem.
     A hodí se na vás to, co řekl Šalomoun v jiné souvislosti: Je čas k narození i čas k umírání. U vás je však tomu naopak: je čas zemřít a je čas se narodit. Stejný čas způsobil oboje, současně se smrtí proběhlo vaše zrození.
     Jak nová a neslýchaná je to věc! Nezemřeli jsme skutečně, ani jsme nebyli skutečně pohřbeni, ani jsme nebyli skutečně ukřižováni a nevstali jsme z mrtvých. Stalo se to pouze obrazně, v napodobení. A přece to přináší skutečnou spásu.
     Kristus byl skutečně ukřižován a opravdu pohřben a opravdu vstal z mrtvých. A nám bylo toto všechno uděleno z milosti; napodobením bereme účast na jeho umučení a získáváme skutečnou spásu.
     Jak úžasná je to láska k lidem! Kristus si nechal probít hřeby své neposkvrněné ruce i nohy a musel snášet bolest, a mně je bez bolesti a námahy jen pro účast na jeho bolestech udělena spása.
     Nikdo ať si tedy nemyslí, že křest spočívá jen v odpuštění hříchů a v milosti přijetí za Boží děti. Takový byl křest Janův, který přinášel jen odpuštění hříchů. My však přece velmi dobře víme, že tak jako slouží křest k odpuštění hříchů a zjednává nám dar Ducha svatého, je také obrazem a vyjádřením Kristova utrpení. Právě proto i Pavel volá: Copak nevíte, že my všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti? Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni.