Z věroučné konstituce II. vatikánského sněmu o církvi.

     Když bylo dokonáno dílo, které Otec na zemi Synovi svěřil, byl v den Letnic seslán Duch svatý, aby ustavičně posvěcoval církev a věřící tak měli skrze Krista v jednotě Ducha přístup k Otci. On je Duch života a pramen vody, tryskající do věčného života; skrze něho Otec oživuje lidi mrtvé hříchem a jednou v Kristu vzkřísí jejich smrtelná těla.
     Duch přebývá v církvi a v srdci věřících jako v chrámě, modlí se v nich, a vydává svědectví, že jsou přijati za vlastní. Uvádí církev do veškeré pravdy, sjednocuje ji ve společenství a službě, k tomu ji vybavuje a řídí různými hierarchickými a charismatickými dary a zdobí ji svými plody. Silou evangelia působí, že si církev uchovává mladost, bez ustání ji obnovuje a přivádí k dokonalému sjednocení s jejím Snoubencem. Neboť Duch i nevěsta praví Pánu: »Přijď!«
     Tak se obecná církev ukazuje jako lid sjednocený jednotou Otce i Syna i Ducha svatého.
     Věřící se jako celek nemohou mýlit ve víře, neboť mají pomazání od Ducha svatého. Tuto svou neobyčejnou vlastnost projevují v nadpřirozeném smyslu pro víru celého lidu, když všichni, od biskupů až po poslední věřící laiky, projevují svůj obecný souhlas ve věcech víry a mravů. Tento smysl pro víru, buzený a živený Duchem pravdy, způsobuje, že Boží lid – pod vedením posvátného učitelského úřadu, jemuž je věrně oddán – přijímá už nikoli lidské slovo, nýbrž skutečně slovo Boží, neúnavně se drží víry, která byla jednou provždy křesťanům svěřena, správným usuzováním do ní stále hlouběji proniká a stále plněji ji uplatňuje v životě.
     Tento svatý Duch ovšem nejen posvěcuje Boží lid prostřednicím svátostí a služeb, nejen ho vede a zkrášluje ctnostmi, nýbrž tím, že přiděluje (své dary) každému zvlášť, jak chce, rozdává věřícím všech stavů také zvláštní milosti, takže jsou schopni a ochotni přijímat různé práce nebo služby přispívající k obnově a dalšímu rozvoji církve podle slov: Projevy Ducha jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Tato charismata, ať už mimořádná nebo skromnější a běžnější, je třeba přijímat vděčně a radostně, neboť jsou potřebám církve zvlášť přiměřená a užitečná.

Kázání afrického autora ze VI. Století.

     Mluvili všemi jazyky. Tak se totiž Bohu tehdy líbilo ukázat přítomnost Ducha svatého: ten, kdo ho přijal, mluvil všemi jazyky. Měli bychom si, nejmilejší bratři, uvědomit, že je to ten svatý Duch, skrze něhož se rozlévá láska v našich srdcích.
     A protože láska měla shromáždit Boží církev v celém světě vjedno, mohl tehdy i jediný člověk, který přijal svatého Ducha, mluvit všemi jazyky; a nyní těmi všemi jazyky mluví přímo sama jednota církve vytvořená Duchem svatým.
     A tak řekne-li někdo někomu z nás: »Přijal jsi Ducha svatého, jak to, že nemluvíš všemi jazyky?« má se mu odpovědět: »Já přece mluvím všemi jazyky, protože jsem částí Kristova těla, to jest církve, a ta všemi jazyky mluví. Vždyť co jiného tehdy Bůh naznačil přítomností svatého Ducha, než že jeho církev bude mluvit všemi jazyky?«
     Tak se vlastně splnilo, co kdysi prohlásil sám Pán: Nenalévá se mladé víno do starých měchů, ale mladé víno se nalévá do nových měchů a tak se uchová obojí.
     Takže když tehdy slyšeli mluvit apoštoly všemi jazyky, právem o nich někteří lidé říkali: Jsou plní sladkého vína. Právě se totiž stali novými měchy, protože byli obnoveni milostí svatosti a byli naplněni novým vínem, to jest svatým Duchem, takže z nich přetékalo Boží slovo ve všech jazycích; a tak tímto zjevným zázrakem naznačovali, že se církev v jazycích všech národů stane vskutku obecnou.
     Proto oslavujte tento den s vědomím, že jste údy jediného Kristova těla. Jistě neslavíte marně, jestliže opravdu jste tím, co oslavujete, když totiž pevně lnete k církvi, kterou naplňuje Pán svým svatým Duchem a ke které se uprostřed rostoucího světa hlásí jako ke své; také ona se hlásí k němu. Jako pravý snoubenec neztratil svou snoubenku a nikdo mu nepodstrčil jinou.
     Právě vám, kteří jste byli vybráni ze všech národů, abyste tvořili církev Kristovu, vám údům Kristovým, tělu Kristovu a snoubence Kristově říká apoštol: Snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu Ducha spojeni poutem pokoje.
     Všimněte si, že tam, kde přikázal, abychom se navzájem podpírali, vyslovil požadavek lásky, a tam, kde se zmínil o naději v jednotu, zdůrazňuje pouto pokoje. Toto je dům Boží, vystavěný ze živých kamenů. A vznešený hospodář v něm bude bydlet s radostí, jenom nesmíme urážet jeho pohled zříceninami rozdělení.