Jan byl hlas, Pán však na počátku byl Slovo. Jan hlasem ve vymezeném čase, Kristus Slovem, od počátku věčným. Odstraň slovo, a čím bude hlas? Kde se nic nevyjadřuje, jde o prázdný hluk. Hlas bez slova buší do uší, srdce však nevzdělá. Podívejme se, v jakém pořádku se ty věci dějí, při vzdělávání našeho srdce. Uvažuji-li, co řeknu, již je v mém srdci slovo; chci-li ovšem k tobě mluvit, hledám způsob, jakým by proniklo k tvému srdci to, co je již v mém. Hledám tedy způsob, jakým by se k tobě dostalo a ve tvém srdci usídlilo slovo, které v mém srdci již je. Použiji k tomu hlasu a tímto hlasem k tobě mluvím. Zvuk hlasu přenáší k tobě smysl slova. Když zvuk hlasu přenesl k tobě smysl slova, zvuk sice pomine, avšak slovo, které k tobě přenesl, je již ve tvém srdci, aniž přitom opustilo moje.  Nezdá se ti tedy, že sám zvuk, když k tobě přenesl slovo, říká: On musí růst a já pak se menšit? Zvuk hlasu zazněl, aby vykonal svou službu, a zmizel, jako by říkal: Tak je má radost dovršena. Podržme slovo, neztraťme slovo zrozené v samém nitru. Chceš vidět pomíjivý hlas a trvale zůstávající božství Slova? Kde je dnes Janův křest? Posloužil a odešel. Nyní se slaví křest Kristův. Všichni věříme v Krista, doufáme, že nás Kristus spasí: tím zněl hlas. Poněvadž pak je nesnadné rozlišit slovo od hlasu, byl i Jan považován za Krista. Hlas byl považován za slovo. Přiznal však, že je hlas, aby neublížil slovu. Nejsem Kristus, říká, ani Eliáš ani prorok. Zeptali se ho: Kdo tedy jsi? A on odpověděl: Jsem hlas volajícího na poušti, připravte cestu Pánu. Hlas volajícího na poušti, hlas, který přerušil ticho. Připravte cestu Pánu; jako by říkal: Proto zní můj hlas, abych jej uvedl do srdcí. Avšak kam jej zavedu, tam se neuvolí vejít, nepřipravíte-li cestu. Co znamená Připravte cestu, ne-li správně proste? Co znamená Připravte cestu, ne-li smýšlejte s pokorou? Z Jana si vezměte příklad. Považují jej za Krista, on odpovídá, že není tím, za koho jej považují, a nezneužívá cizího omylu pro nějaké vlastní zpupné vyvyšování. Kdyby byl řekl: Já jsem Kristus, jak velice snadno by tomu byli uvěřili, když jej za Krista považovali ještě před tím, než by to byl řekl. Neřekl to; rozpoznal se, odlišil se, pokořil se. Viděl, kde ho čeká spása. Pochopil, že je svítilnou, a strachoval se, aby ji neuhasil vítr pýchy.